Spánková apnoe v dětství; vliv orofaciálních poruch

Nedostatek spánku v dětském věku

Spánek je nezbytný pro normální růstvývoj a je také regulátorem paměti u dětí i dospělých. U dětí se nedostatek spánku, či jeho narušování v průběhu noci, projevuje ospalostí během dne nebo také nadměrnou hyperaktivitou.

 

Poruchy dýchání ve spánku u dětí

Jedna z hlavních příčin přerušovaného spánku u dětí a adolescentů jsou poruchy dýchání vázané na spánek. Prevalence obstrukční spánkové apnoe – OSA, v dětském věku (2-5 let), je 1–3 %.

Americká pediatrická akademie udává, že OSA se běžně vyskytuje v dětství a jestliže není léčena, může být příčinou vážných komplikací (Marcus et al., 2012).                                                                 

 

Možné důsledky neléčené OSA u dětí:

  • Špatný růst.
  • Problémy s učením.
  • Problémy s chováním.
  • Kardiovaskulární komplikace (Gozal, 1998).

Většina posledních výzkumů, u dětí, prokazuje, že dokonce i jedna apnoická událost za hodinu, může způsobit měřitelné neurologické změny.

Orofaciální vývoj

U podskupiny pediatrických pacientů, s kraniofaciálními abnormalitami, je zvýšené riziko selhání tonzilektomie a adenotomie. Tito pacienti mají predispozici k orofaciálním poruchám chování a pohybů, způsobených nesprávnou funkcí svalů a nesprávnými návyky (jazyk, rty, čelist a tvář); například špatná pozice jazyka, může během polykání a/nebo během odpočinku, přispívatchybnému orofaciálnímu vývoji a udržovat vadné postavení zubů.

Krátký jazyk a rozvoj OSA

Nedávný výzkum Guilleminault et al. (2016) ukázal, že u dětí s poruchou dýchání ve spánku a krátkým jazykem (bez zvětšených mandlí), je větší stupeň anatomických abnormalit v dutině ústní, než u dětí s normální délkou jazyka a zvětšeními mandlemi.

 

Navíc zjistili, že děti s krátkou frenulou (frenulum linguae; jazyková uzdička), měly alespoň jednoho přímého příbuzného se stejnou abnormalitou a poruchou dýchání ve spánku. Guilleminault a kolegové předpokládají, že neléčená krátká linguální frenula po narození, vede k rozvoji poruch dýchání ve spánku během života. Jestliže je tedy přítomna tato abnormalita, mělo by být provedeno důkladné screeningové vyšetření spánkové apnoe.

Orální myofunkčni terapie

Již v roce 1918 byla zmíněna orální myofunkčni terapieOMT (Oral myofunctional therapy), spolu se správným postavením jazyka v ústní dutině, jako metoda, která zlepšuje vývoj dolní čelisti, dýchání nosemfaciálních kontur. Guimaraes (1999) navrhoval tuto metodu, pro léčbu poruch dýchání ve spánku, od počátku roku 1990. Cvičení sestávají z isotonických a izometrických cvičení, zaměřených na orální a orofaryngeální funkce (na jejich změnu) jako je; polykání, artikulace, pohyblivost jazyka a další.

OMT a spánková apnoe

Dle nedávné pracovní skupiny (Frey et al., 2014) musí certifikovaný orofaciální myolog (v ČR jsou to fyzioterapeuti, logopedi, stomatologové, kteří se věnují OMT, ale neexistuje zatím specializovaný obor) zvážit screeningový protokol pro poruchy dýchání vázané na spánek, jako nezbytnou součást vyšetření u:
  • dětí, které vyžadují pomoc se správným orofaryngeálním vývojem a správným vývojem funkčního dýchacího vzorce.
  • u dospělých; jako možnost podpory optimálního zdraví v komplexním přístupu k léčbě spánkové apnoe.
Při nedávné revizi v literatuře Camacho et al. (2015) demonstrovali, že OMT redukuje AHI u dospělých přibližně o 50 % a u dětí o 62 %. To podporuje roli OMT, jako možnou metodu adjuvantní léčby poruch dýchání ve spánku, pro pacienty podstupující ORL operace, používajících PAP léčbu nebo jiné formy ortodontických pomůcek.

Od Rochelle Zozula, PHD, DABSM a Pauli Fabbie, RDH,BS,COM volně přeložila a doplnila Bc. Jana Pachlopníková, RPSGT.

Naše poznámky: Možná se nezdá tato terapie moc atraktivní, ale při špatném vývoji orofaciálních struktur nebo při zlozvycích (např. cumlání palce, kousání nehtů..), je zcela zásadní. Nesmíme zapomínat, že pomocí těchto struktur dýcháme, přijímáme potravu, sdělujeme a získáváme informace. Dle diplomové práce Janečkové (2016), dostupné na stránkách is.cuni.cz, jde také o metodu podporující kvalitní spánek a působící proti chrápání i spánkové apnoi. U nás je OMT více známá pod termínem orofaciální terapie a prolíná se zde logopedie s fyzioterapií. Zaměřuje se na pacienty po dětské mozkové obrně, po zraněních mozku, autismem a dalších a mimo jiné i na poruchy dýchání, spánku …
Naše poznámky pod čarou k příspěvku
S pozdravem Jana a Erika
RPSGT

Reference:

  1. Camacho M, Certal V, Abdullatif J, et al. Myofunctional therapy to treat obstructive sleep apnea: A systematic review and meta-analysis. Sleep 2015; 38(5):669-675.
  2. Frey L, Green S, Fabbie P, et al. The essential role of the COM in the management of sleep-disordered breathing: A literature review and discussion. Int J Orofacial Myology 2014; 40(11) 42-55.
  3. Gozal D. Sleep-disordered breathing and school performance in children. Pediatrics 1998; 102:616-20.
  4. Guilleminault C, Huang Y, Quo S, et al. Teenage sleep-disordered breathing: Recurrence of syndrome. Sleep Med 2013; 14 (1):37-44.
  5. Guilleminault C, Huseni S, Lo L. A frequent phenotype for paediatric sleep apnoea; Short lingual frenulum. ERJ Open Research 2016; 0:00043-2016.
  6. Guimaraes KC. Soft tissue changes of the oropharynx in patients with obstructive sleep apnea (transl.). J Bras Fonoaudiol 1999; 1:69-75.
  7. Marcus CL, Brooks LJ, Draper KA, et al. Clinical practice guideline: Diagnosis and management of childhood obstructive sleep apnea syndrome. Pediatrics 2012; 130:e714; DOI:10.1542/peds.2012-1672.

Napsat komentář